Cesta na konec Duhy
Jako Rudý Poutník jsem byl pozván ke spolupráci na táboře na Duze. Pozvánka na putování po barvách Duhy se stala pro mě i pro děti výzvou. Společně s dětmi jsem zažil mnoho zajímavých věcí – jízda na kajaku, batikování triček (protože jen Ti co mají trička duhová, mohou najít správný směr cesty), jízda na koni, orientace v lese, vyrábění z fima a práce s keramickou hlínou. To vše byli pro mne věci málo známé – mé mládí bylo cestou mnohého putování.
Večer, kdy odvaha děti se měla ukázati, jsem byl požádán o spolupráci – zda děti odvážné, které lesem za tmy půjdou, bych nenechal ze správné cesty sejíti. Přestože můj tradiční oděv za temné noci vypadati děsivě může, svého úkolu jsem se s hrdostí ujal – všechna dítka za prokázáni statečnosti, nechal jsem přes potok přejíti. Zážitek to pro mne byl tak zajímavý, že přes můj pokročilý věk jsem další takový v paměti neměl.
Putování na horu Paseckou, se stalo pro mne i pro děti, cestou posetou indiciemi k závěrečnému putování za pokladem skrytým v básni, na hoře umístěné. Ti, jež v básni cestu objevili, na zítři si cestu k pokladu našli. Závěr putování byl radostný a milý. Již nyní se při svém putování těším na další zastavení na Duze.
„Až se příští noc přehoupne v den, tak jdi splnit si svůj sen.
Vyjdi znovu k Horníkovu domu a sestup k vodě pláň a následuj
ruku svou pravici. Kol Markétina stromu až k přívozu rybářovu,
kde heslo své nyní zjištěné Rudému Poutníkovi povíte, jež už vás bude očekávat.“
Rudý Poutník 2014 l.p.
