Jarní prázdniny na Třech Studních (4.-11.2.2012)
Po příjezdu mě mile překvapila hromada napadaného sněhu, celou cestu se totiž děti při pohledu z okna tázavě ptaly: A bude tam vůbec sníh? A byl a spousta… Chata Duha se stala rájem pro děti i rodiče. Během dvou dnů se děti natolik skamarádily, že veškeré aktivity trávily společně, což uvítala většina rodičů a našli si nejednu chvíli jen pro sebe. Rozhodla jsem se naučit děti lyžovat na sjezdovkách. Místní lyžařskou školu na Harusově kopci mohu jen doporučit. Všemi oblíbená teta Věrka měla vždy plno nápadů, jak zabavit děti všech věkových kategorií nejen svými odpoledními výtvarnými dílničkami, ale i aktivitami na sněhu. Na své si přišli opravdu všichni.
Spoustu zajímavostí jsme se dozvěděli na večerní přednášce o mazání a údržbě lyží „Kdo maže ten jede“ a vše si i prakticky vyzkoušeli. Výuka běžkování byla zážitkem pro děti i dospělé. Rozděleni podle věku a schopností se dvě skupiny učily pod vedením zkušených instruktorů základům běžkování. Děti trénovaly na louce u Loubů správné držení hůlek, jízdu na jedné lyži, jízdu bez hůlek, na koloběžce a zábavný slalom při podjíždění překážek. Četné pády do sněhu si užila i skupina dospělých a díky instruktorům jsme vychytali chyby, kterých se při běžkování dopouštíme.
Ve večerním kurzu pro dospělé si zájemci vyzkoušeli vymodelovat tác z hlíny a ozdobit jej různobarevnými skly. Už se těšíme, jak budou vypadat vypálené výrobky, až se sklo rozpustí. Při kurzu smaltování se obyčejné plíšky od konzerv měnily v pěkné přívěšky, sluníčka, želvy.
No a co ti nejmenší? Ti zatím sjížděli okolní kopce i kopečky. Stačily jim boby, sáně, lopaty a tak během několika jízd vznikla před chatou Duha velká bobovací dráha a mohly se tu konat „Závody v jízdě na čemkoliv“. Sjet kopec a projet velkou slalomovou dráhu na čas a soutěž v jízdě do dálky zvládli všichni hravě. Poté následovalo udělování cen a medailí. Někteří vyzkoušeli bruslení a hokejový zápas na nedalekém Sykovci. Dětským snem nezůstalo ani ulomení či ochutnání obřího rampouchu, kterých bylo za mrazivého počasí na všech střechách dostatek. Nechyběla dokonce ani cesta po lucerničkách za pokladem, který střežila duše mrtvého námořníka, a následovalo námořnické maškarní dovádění v chatě. Na závěr bych ještě chtěla poděkovat panu kuchaři, který se snažil vyhovět našim bříškům a rozmanitým požadavkům. Tímto pomohl většině dospělých trávit čas aktivněji než jen vařením pro věčně hladové děti. Slzičky v očích dětí při odjezdu jsou důkazem toho, že už teď se s dětmi těšíme na další pokračování takhle tvůrčího pobytu. Spokojené dítě rovná se spokojený rodič.
Maminka Lucka a tři děti
