Pro milovníky bílé stopy (13.-15.1.2012)

13. 1. 2012

Naše tříčlenná skupina se chystá z Brna vyjet za bílou stopou na Vysočinu. Těší se Klára, protože minulou zimu projela na běžkách Krkonoše, těším se já, protože konečně projedu několik let staré nové běžky. Nejvíc se ale těší Marek, který stál údajně na běžkách jednou v roce 1988. Ale možná to byly sjezdovky.

13. 1. 2012 (o chvíli později)

Marek zjistil, že jeho běžky nejsou ve sklepě v Brně, nýbrž v garáži rodinného domu na Moravském Slovácku. Po několika ponižujících telefonátech se nám podařilo sehnat ochotné příbuzné ve Žďáru a zánovní pár lyží. Začíná sněžit.

13. 1. 2012 (večer v bílé tmě)

Na druhý pokus se trefujeme do odbočky na Tři Studně. Varianta přes Kadov, Sněžné a Litomyšl se ukázala být nežádoucí. Ani na třetí pokus se netrefujeme do odbočky na chatu Duha a lehkým skluzem zaparkujeme u Loubů. Ano, u cedule s výhružným obrázkem odtahovaného auta. Po další chvíli bloudění a posledním zjišťovacím telefonátu (díky, Michale) jsme na místě.

13. 1. 2012 (namazaní)

Když slyším, jak se správně chovat ke svým lyžím, začnu se bát, že mě ty moje týrané nešťastnice přijdou v noci propíchnout! Parafín, klister, teplouš, sádlo…tolik poznámek jsem si psala naposledy na Derridově přednášce v Paříži. Velký obdiv kromě učitele Jirky mají i sestry dvojčata, protože jely/jela Jizerskou padesátku a nebojí se zatřást si mazacím práškem za čtyři tisíce. Několik dalších účastníků se vydává nadšeně parafínovat do garáže. Trocha chemického čističe, přátelské atmosféry – a o půl jedné je zažehleno.

14. 1. 2012 (královské dělení)

Po společném a teď již i odborném namazání následuje promenáda na louce před chatou. Dělíme se do tří skupin, tyto se pak přerozdělují do dvou a opět do tří. Marek se raduje, protože je chvíli ve skupině číslo dvě, pak tři a nakonec zase dvě. Klárka se diví, protože si myslí, že je ve skupině jedna Marek. Nediví se, že jsme spolu v jedné skupině, což je od ní milé.

14. 1. 2012 (klasika)

Naším instruktorem je Junior a říká nám, že máme kroutit zadkem. Sice mi to připomíná zumbu, ale po chvilce nácviku všichni pěkně kroutíme do kopce i s kopce. Ale pozor, kroutit, ne vystrkovat! Na okolních loukách další skupiny zvedají nohy, dělají holubičky a jezdí na koloběžce.

14. 1. 2012 (bruslení)

Instruktorem je tentokrát Jirka. Bruslíme bez hůlek, s miminky, jako Sáblíková, na jednu i na dvě doby, na mrzáka. Ze skupiny podivných čápů se zázrakem stává za pár hodin družstvo nadšených bruslařů. Bruslíme i mezi potůčky a o bruslení se nám bude i zdát.

14. 1. 2012 (plavání)

Sportovní duch se neztratil ani v bazénu. Po podvodním hudebním kvizu (ne, Nirvanu jsme opravdu neuhádli) a vyzkoušení všech bublavých atrakcí pořádáme závody v běhu bazénem. Po večeři se ještě s mikrospánkovými intervaly podíváme na profíky, jak radí hobíkům. Zítra ráno vyhraje ten, kdo vstane z postele.

15. 1. 2012

Jedeme na výlet! Jedeme krajinou, kopce, skály, partyzáni. O půl dvanácté začneme vést gastro řeči, je tedy čas sjet dolů do Fryšavy. Nad Fryšavou poletují padáky, ale dole v restauraci je také poetická atmosféra. Pan Krakonoš od vedlejšího stolu a jeho historky o lyžařích v rybníce nám zpestřují oběd. Po jídle je čas vyrazit domů, někteří na lyžích, jiní pěšky. První výkonnostní skupina ještě přidá několik okruhů – a je čas rozloučit se.

Děkujeme mnohokrát. Byl to krásný víkend v milé společnosti a za rok se rádi vrátíme jako opravdoví milovníci bílé stopy!